Jdi na obsah Jdi na menu
 


Oškerova dechovka

oskerovci-hlavni-foto.jpg

70. výročí působení Oškerovy dechovky

 

Josef Oškera, Česká Ves

 

V letošním roce slaví Oškerova dechovka již 70 let působení v obci Česká Ves. Jejím zakladatelem byl Jindřich Oškera, který se počátkem roku 1946 spolu s rodinou přistěhoval do České Vsi ze Zlínska. Muziku měl v krvi, neboť vyrůstal v muzikantském prostředí, kde jeho otec byl kapelníkem dechového orchestru. V hudbě chtěl pokračovat i v novém bydlišti, proto oslovil zde již přistěhované občany a se svými dvěma syny založili Oškerovu dechovku.

V 50. letech dechovka hrála nejen na vesnických zábavách, tancovačkách, svatbách, prvomájových oslavách, posledních rozloučeních apod., ale zapojila se i do státem podporované kulturní činnosti. Za působení Jindřicha Oškery získala kapela čestný diplom v celostátní soutěži lidových hudebních souborů, v kategorii limitované počtem členů do devatenácti muzikantů. V celostátní soutěži lidových dechových hudebních souborů v roce 1951 získala dokonce 2. místo. V letech 1954 a 1955 pak zvítězila v okresních kolech soutěže lidové umělecké tvořivosti.

Po smrti Jindřicha Oškery v roce 1959 převzal dechovku jeho syn Josef, který zároveň založil i novou taneční kapelu. Patronát nad nimi měl závodní výbor ROH Řetězárny Česká Ves. V letech 1967–1990 působila Oškerova dechovka pod ZV ROH n. p. Rudné doly Jeseník. V roce 1967 při přestupu k Rudným dolům byla kapela oblečena do hornických uniforem černé barvy. V 70. letech se oblečení muzikantů obměnilo na barvu modrou. V té době se pohyboval počet hudebníků dechovky kolem 25 členů. Do roku 1968 působil v kapele jako dirigent Jungwirth. Do 80. let se v kapele střídalo více dirigentů, mezi ně patřil např. vojenský dirigent  Pindur, dále A. Duben. Hrály se převážně skladby skladatelů Josefa Hotového, Jaromíra Vejvody, J. Čermáka, Aloise Čumy, Bílka, Josefa Poncara aj.

Kapela se zúčastňovala řady mimořádných společenských akcí, např. v 70. a 80. letech hrála v Domašově při kladení věnců na hřbitově zemřelých sovětských zajatců. Oškerova dechovka doprovázela až do roku 1990 půlnoční mše na Rejvízu a roku 1968 se zúčastnila biřmování v Písečné, jemuž byl přítomen arcibiskup František Tomášek. 

Mimořádně vytížený byl taneční orchestr, který do roku 1970 obsahoval zhruba osm členů a jeho podstatnou část tvořili členové dechovky bratři Oškerové a sestra Vlasta. Tehdy se soubor začal modernizovat a kromě dechových nástrojů přibyly kytary, později elektrické klávesy. V kapele hráli také na bicí a baskytaru bratři Knedlové. Po roce 1990 však kapelu opustili a založili si svou vlastní. Taneční kapela hrála převážně na zábavách. Od roku 1980 pravidelně vystupovala o víkendech na Bobrovníku, jehož provozovatelem byl V. Šopík, kde se střídala s kapelou Zrcadla pod vedením Z. Suchánka. V letech 1983–1985 začala kapela vystupovat v Priessnitzových léčebných lázních v lázeňské kavárně a zde se po měsíci střídala s kapelou Ivana Švuba, další měsíc pak hrávala v Lipové-lázních. K tomu přibyly pondělky, kdy se hrálo až do roku 1995 na Rejvízu u manželů Fáberových na Noskově chatě. Do roku 1990 kapela vystupovala na různých podnikových akcích Rudných dolů, které byly jejími zřizovateli. Jednou z podmínek např. bylo, že dechová hudba bude vystupovat ráno při vítání zaměstnanců při příchodu do práce na nový rok.

Samozřejmostí pak byly promenádní koncerty v jesenických lázních a v lázních Lipová, kde se hrál repertoár známých skladatelů, kteří byli zároveň přáteli Jindřicha Oškery. Mezi ně patřil Antonín Žváček, který v roce 1948–1950 působil na Jesenicku a který s Oškerovou dechovkou také hrával.[1] Tenkrát se všechen notový materiál poctivě opisoval, takže se skladatelé navštěvovali, aby si předali notové rukopisy. Mezi nimi vyniká skladba Antonína Žváčka, kterou složil pro tehdejšího kapelníka, s názvem Polka pro Jindřicha.  K dalším skladatelům, kteří přispěli do repertoáru, byl i v Oškerově dechovce hrající muzikant Singer z Nové Vsi. Ten pro ni složil Oškerův pochod, který kapela občas do svého repertoáru zařadí. Oblíbeným skladatelem je i Ladislav Kubeš,[2] od něhož má kapela taktéž notové originály, např. známou Borkovickou polku.[3]  Mezi oblíbené skladatele dechovky patří Jihočech Áda Doško,[4] jehož repertoár byl použit při natáčení s Českou televizí v roce 2002 v pořadu Hezky od podlahy. Ještě za působení Jindřicha Oškery na Zlínsku vznikla také spolupráce s bratry Františkem a Václavem Maňasovými,[5] kteří tvořili aranžmá ke smutečním skladbám, ale také psali a upravovali koncertní skladby, např. Slyšíš, jak zvoní.

V 80. letech nastaly v Oškerově dechovce změny, které ji vedly k diferenciaci a modernizaci, takže v roce 1983 se stal kapelníkem dechovky Josef Oškera mladší a taneční kapelu převzal jeho bratr Miloslav Oškera. Dechová kapela začala účinkovat na různých festivalech dechových hudeb, kde získala řadu ocenění[6] a také začala spolupracovat s novými mladými muzikanty a tyto změny přispěly k obnovení zpěvného materiálu. Kapelník Josef a jeho sestra Vlasta Šimková se stali zpěváky, které posléze doplnil bratr Jaroslav Oškera, který v už té době začal v kapele používat sadu bicích, což na tu dobu nebylo obvyklé.  V roce 1984 se kapela rozšířila o sestry Cintlerovy, které účinkovaly jako zpěvačky. V roce 1985 začala Oškerova dechovka spolupracovat s jesenickým folklórním souborem Valášek, který vedli manželé Jiřina a Miloš Šťávovi z České Vsi.[7] Jejich úzká spolupráce trvala do roku 1990, byla odehrána celá řada koncertů, v roce 1987 a 1989 se společně zúčastnili festivalů ve Smetanových sadech, dále to byla např. vydařená Velikonoční jízda s Valáškem. S tímto souborem se připravovala i cesta do Jihoafrické republiky, která se bohužel v roce 1990 již neuskutečnila. Pro všechna vystoupení bylo nutno soubor obléci do stejnokroje s valašskými motivy. Kapelník s manželi Šťávovými absolvovali cestu po Valašsku, kde získali vzory dobového oblečení, v němž vystupují dodnes. Velkým dílem k tomu přispěla švadlena Helena Michalčáková, která nové obleky ušila. V roce 1991 Oškerova dechovka vystupovala společně naposledy u příležitosti 10. výročí Valášku.

V 90. letech nastala nová éra v dějinách dechového souboru, jenž se osamostatnil. Josef Oškera ml. se vedle kapelníka stal i manažerem dechovky. Na zaměření souboru se v podstatě nic nezměnilo. Jedinou změnou bylo, že se mohly upravit platy hudebníků, které do té doby byly dány tarifními třídami. V této době odešel bubeník Jaroslav Oškera, který se vydal na samostatnou uměleckou dráhu. Dechovka vystupovala na různých festivalech, mezi ně patřily Žváčkův festival v Konici a Mezinárodní festival dechových hudeb v Jeseníku. Dále navázala spolupráci s dechovou hudbou v polských Gieralticích, kde dodnes vystupuje buď jako součást spojených orchestrů, nebo samostatně na dožínkách či jiných slavnostech. Na konci 90. let kapela navázala úzkou spolupráci s agenturou J+I (Jarmila Grošková a I. Šimková), která vedla ke zviditelnění Oškerovy dechovky.[8] Mezi další pravidelné akce patřilo v letech 1999–2014 koledování na Mikuláše, které se pořádalo v kavárně Lyra v České Vsi.

V roce 2000 se opět Oškerova dechovka omladila příchodem nové zpěvačky Vlasty Zaoralové (matka rozená Oškerová), která působí i v tanečním orchestru.[9] V dechovém souboru vystupovala společně s další zpěvačkou Jarmilou Ignačákovou. Jeden z prvních koncertů pod agenturou J+I se uskutečnil v Jeseníku 9. 12. 2000 pro Akademii třetího věku. Od tohoto roku dechovka pravidelně vystupovala na benefičních koncertech v Jeseníku, jejichž výtěžek byl věnován Ústavu sociální péče v Jeseníku. Díky této agentuře se v Jeseníku prezentovali mladí nadějní umělci, ale také známé osobnosti české hudební i divadelní scény.

Jedním z dalších vystoupení byla módní přehlídka za účasti taneční skupiny Oškerovci, která se konala 8. 4 2001 a zaštiťovala ji Irena Šimková.[10]

K 55. výročí Oškerovy dechovky 9. 6. 2001 pořádala agentura J+I a Oškerova dechovka další benefiční koncert.[11] V červenci 2001 se konal k příležitosti tohoto výročí velký koncert v Priessnitzových léčebných lázních, kde vystoupilo mnoho členů současných i bývalých. Výročí kapely bylo krásně propojeno s rodinnými oslavami: Josef Oškera starší oslavil významné životní jubileum 75 let a také oslavil s manželkou Emílií zlatou svatbu. V červenci se dechovka zúčastnila jesenického Mezinárodního festivalu dechových hudeb. V září 2001 se Oškerova dechovka zúčastnila dalších Dnů Jesenicka v Praze, kde bylo kapelníkovi nabídnuto účinkování v České televizi v pořadu Hezky od podlahy k příležitosti 55. výročí založení kapely. V tomto roce se také konal další ročník benefičního koncertu, na němž Oškerova opět vystupovala se svým pásmem koled.[12]

V únoru 2002 došlo k realizaci natáčení hudebního pořadu Hezky od podlahy s Českou televizí, který byl odvysílán v sobotu 6. dubna 2002. Tomuto vystoupení předcházelo natáčení zvukového snímku, které mělo produkci přesvědčit o kvalitě Oškerovy hudby. Natáčení obrazu probíhalo v kavárně Lyra v České Vsi, před Řetězárnou, na Bobrovníku a na cestě k Čertovým kamenům a v lázních Jeseník. 14. 2. 2002 se pořad dotáčel v restauraci U Zlatého selátka v Kladně.

Další akcí konanou ve spolupráci s agenturou J+I byla soutěž SUPERGIRL 2002, kde vystoupila taktéž Oškerova dechovka, taneční hudba Miloslava Oškery a především zpěvák Karel Zich. V prosinci 2002 se Oškerova dechovka prezentovala opět na benefičním koncertu, kde mimo jiné vystoupil s uměleckým přednesem šumperský herec Petr Král.

Z roku 2003 stojí za zmínku akce konaná v červnu na ovčíně v Bělé pod Pradědem, kde proběhla bonitace plemenných beranů spojená s dražbou vybraných zvířat. Vše natáčela Česká televize Ostrava a Oškerova dechovka nemohla chybět stejně jako jehněčí gulášek. V témže roce se dechová hudba zúčastnila ještě zábavy u příležitosti soutěže Stopou strejdy Šeráka v Lipové-lázních.

V letech 2005–2016 si dechovka zahrála u příležitosti akcí dobrovolných hasičů - žehnání hasičského praporu v České Vsi (2008) a žehnání nové cisternové automobilové stříkačky ve Vidnavě (2011), vystupovala na křtu knihy Petra Oskara Bílka v Městském kulturním zařízení v Javorníku (2010), hudebně doprovázela svatomartinský průvod v Javorníku (2014) či masopust v Bílé Vodě (2015–2016), 4. 7. 2005 natáčela v jesenické Kapli pro Český rozhlas Olomouc. Zde se konal 10. 12. 2011 již XIII. benefiční koncert pro Domov Sněženka, na němž Oškerova dechovka vystupovala v prostoru před Kaplí.[13] Dvakrát dechovka zamířila do Polska - 1. 7. 2006 na Dny kwiatów Otmuchów a 14. 8. 2011 na festival v Cerekwi.

V roce 2015 začala Oškerova dechovka úzce spolupracovat s Albrechtickou dechovkou a jejím kapelníkem Petrem Volným, s nimiž se již dříve vídali na festivalech v Městě Albrechticích. Společně pak absolvovali zájezd do Lucemburska jako doprovodná kapela mažoretek ze Studénky.[14]

V červnu 2016 Oškerova dechovka vystupovala na oslavách 600. výročí založení obce Česká Ves, kde jí bylo předáno ocenění za celoživotní činnost a přínos pro rozvoj obce.

 

 

ZUSAMMENFASSUNG

 

STRESZCZENIE

 

fotografie:

 

obr. 1: Oškerova dechovka v roce 1946 (archiv autora)

 

 

[1] Antonín Žváček (1907–1981) byl český skladatel a dirigent dechové hudby. Po skončení války v roce 1945 se stal vedoucím hudby SNB v Brně. V roce 1949 onemocněl a odešel do částečného invalidního důchodu. Dále však vyučoval hře na dechové nástroje v Olomouci a řídil i olomouckou městskou dechovku.

[2] Ladislav Kubeš (1924–1998) byl český pozounista, kapelník a hudební skladatel. Po válce hrál v různých orchestrech, například v divadelním orchestru v Českých Budějovicích nebo v lázeňském orchestru v Mariánských Lázních. V roce 1952 se stal dirigentem otcovy Blaťácké dechovky, kterou později přejmenoval na Veselku.

[3] V 50. letech se hrála ještě bez meziher, které byly doplněny přibližně v 70. letech.

[4] Ada Doško (1937–1999) proslul jako hudebník, dirigent a mezinárodně známý skladatel dechové hudby. K jeho dílu patří bezmála 500 skladeb. Jeho první skladby polka Šumavanka a valčík Ty už mě nemáš rád se hrají dodnes. Hlavním nástrojem Ady Doška byla baskřídlovka, se kterou strávil u vojenských hudeb téměř 20 let.

[5] František Maňas (1921–2004) byl český hudební skladatel a dirigent. Napsal mnoho skladeb tanečního či zábavného směru. Václav Maňas (1942) je český skladatel, pedagog a hudebník. Je synem hudebníka Václava Maňase staršího (1914–1997).

[6] U příležitosti 40. výročí v roce 1986 obdržela Oškerova dechovka zlatou medaili ONV Šumperk a oceněni byli vedoucí souboru a jeho dlouholetí členové. V roce 1986 získala dechovka čestné uznání v okresním kole soutěže mladých dechových orchestrů Zlatá křídlovka.

[7] Viz  HRADILOVÁ, Jana: Na lidovú notečku aneb Hudební a taneční folklor na Jesenicku po r. 1945. XII. svatováclavské mezinárodní setkání v Jeseníku. Slezská lidová kultura a kultura lidu na Jesenicku. VMJ, Jeseník 2012, s. 67–71.

[8] K setkání s touto agenturou došlo paradoxně v Praze při Dnech Jesenicka.

[9] Již jako třináctiletá žákyně ZUŠ navštěvovala hodiny klavíru a začala působit jako varhanice v Domašově. V současné době pracuje jako učitelka základní školy, kde vede pěvecký sbor Běláčci.

[10] Dále se představil Jozef Kováč – zpěv, Bratislava, Hana Šumpíková – zpěv, Brno konzervatoř, Iveta Šimková (matka rozená Oškerová) – zobcová flétna, ZUŠ Olomouc. Všechny umělce doprovázel Richard Pohl na klavír, Brno.

[11] Vystupovali zde mimo jiné Richard Pohl – klavír, Hana Šumpíková – zpěv, Jozef Kováč – zpěv, David Schmied – laureát mezinárodní klavírní soutěže L. Janáčka 2001, Petra Holišová – housle ZUŠ Jeseník.

[12] Mezi další vystupující umělce patří: Kateřina Košacká – klavír, dívčí smyčcové kvarteto Brno, Eva Horáková – violoncello, Brno, Iveta Pavlásková – zpěv Ostrava, Jozef Kováč – zpěv, Bratislava, Iveta Šimková – zobcová flétna a zpěv, Richard Pohl – klavír.

[13] Na tomto koncertě zazněla píseň Miloslava Oškery Jen Bůh, to ví, kterou zazpívala Marta Reichlová s doprovodem chlapeckého pěveckého sboru Pueri Gaudentes z Prahy za doprovodu klavíru Moniky Šebestové. Skladbu upravil Mexičan Omar Rojas, který studoval s Richardem Pohlem v Brně.

[14] V letošním roce se uskuteční zájezd na jih Francie jako doprovodná kapela mažoretek z Havířova.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář